Nadějné hudební mládí vítalo nový rok koncertem na Petrově

Novoročními koncerty se to v současné době jen hemží. V Brně tomu není jinak. Já jsem si vybrala k návštěvě koncert, který se od všech přesto odlišoval. Realizovali ho totiž mladí umělci působící na konzervatoři či o něco starší hudebníci, kteří se společně pustili do projektů hodných umělců vyzrálých.
 
Novoroční koncert – Jiří Najvar, Chamber Symphony Orchestra Brno, SPS Smetana Hulín – Brno 3. ledna 2018 (zdroj CHSOB / foto Petr Hrubeš)

Základní devízou mládí je nadšení a víra, že jsem předurčen k tomu, abych dělal opravdu dobrou hudbu. A když se spojí dohromady celý orchestr a sbor stejného poslání, tak to nemá chybu! Ve středu 3. ledna se v katedrále sv. Petra a Pavla sešlo dvacet nadšených hudebníků, aby vystoupili jako Chamber Symphony OrchestraBrno pod vedením mladého dirigenta a sbormistra Jiřího Najvara. Orchestr vznikl před rokem z iniciativy flétnisty Tima Kadlece, který mezitím nastoupil studium na HAMU, ale s rodným Brnem nepřestal spolupracovat.

První skladbou byl Koncert pro flétnu a orchestr G dur, KV 313 Wolfganga Amadea Mozarta, který přednesl spiritus agens orchestru Tim Kadlec. Zřejmě tím, že šlo o první číslo a všichni se potřebovali akusticky zorientovat, neboť akustika katedrály je zrádná, zvuk zadní řady hráčů poněkud zpožďuje a zvládají ji proto jen ostřílení matadoři, působilo vystoupení sólisty i souhra s orchestrem poněkud nesměle. Po technické stránce však byl sólista suverénní, a i členové orchestru byli bezchybní. Milé bylo, že po sólovém vystoupení si šel flétnista sednout do orchestru jako řadový hráč.

Druhým číslem byla skladba dirigenta Jiřího Najvara s názvem (Novoroční modlitba). K orchestru se přidaly varhany (tedy vlastně jen pozitiv), harfa, bicí a sólový soprán. Kdo čekal moderní atonální skladbu, byl zklamán, zazněla vroucí píseň, ne nepodobná italské melodice, v deklamačním duchu, ale vedená kantabilní linkou. Mladá konzervatoristka Hana Kuželová se může pochlubit přirozeným, plným a barevným sopránem, s příjemnou temnější barvou, volnými výškami a zvládnutou dechovou technikou. Kantabilní plochy udržela na pevném dechu, občasné, sotva znatelné vibrato se dá přičíst trémě, bylo však působivé, neboť zpěvačka dokázala skladbu přednést s pokorou a prožitkem.

Posledním číslem byla skladba současného anglického skladatele Johna Ruttera s názvem Magnificat. Skladba je komponována na biblický chvalozpěv Magnificat anima mea Dominum (evangelium svatého Lukáše), který je zpíván latinsky. Autor do skladby zakomponoval anglickou báseň neznámého autora Of a Rose, a lovely Rose, která je zpívána anglicky, a modlitbu k Panně Marii, jejíž text se opět vrací k latině. Přes tento lingvistický zmatek působí dílo kompaktně, texty spojuje jednotná hudební linka a výraz, hudba má melodickou linku a rytmicky i harmonicky je jednoduchá. Kantabilní plochy působí spirituálně a rytmické sekvence jsou radostné, někdy taneční, ve velebném a vítězném závěru dokonce synkopované.

Ke spolupráci si hudebníci přizvali Smíšený pěvecký sbor Smetana Hulín, který vede sbormistryně Lenka Polášková. Sbor o čtyřiceti členech získal v minulosti řadu ocenění a je to na jeho zvuku znát. Překvapil měkkým témbrem, jasnými, přesto příjemnými, soprány a nepřekvapil jen osmi mužskými hlasy, které působily poněkud nesměle a málo barevně. Dámy byly ovšem suverénní a závěrečné sólo v závěru si nezadalo s profesionálními výkony.

Dirigent vedl orchestr i sbor přesnými elegantními gesty, s milou noblesou a nadhledem, bezpečně a srozumitelně. Bylo zřejmé, že si s mladými hudebníky výborně rozumí a že si koncert užívá. Na závěr neodolal a přidal pro všechny vánoční píseň Narodil se Kristus Pán, což byla krásná tečka za milým a zajímavým koncertem. Přejme mladému souboru hodně dalších úspěšných vystoupení a ať jim zůstane hodně dlouho nadšení a elán a vědomí, že dělat pro lidi dobrou muziku má smysl!

Zdroj: operaplus.cz

RECENZE: Chamber Symphony Orchestra Brno a jeho křest Mahlerovým Titánem

Napsal 

Chamber Symphony Orchestra Brno

V brněnském sále Konventu Milosrdných bratří se v sobotu 20. 5. posluchačům s velkým úspěchem představilo zcela nové orchestrální těleso. Patnáctičlenný Chamber Symphony Orchestra Brno, který tvoří mladí, nadšení a talentovaní studenti brněnské konzervatoře, si pro svůj zahajovací koncert vybral poměrně překvapivý repertoár: Symfonii č. 1 „Titan“ Gustava Mahlera. Z jeviště však na diváky nehřímal mohutný symfonický orchestr „v plné palbě“, tak jak jsme u Mahlera zvyklí, nýbrž zněla komorní úprava britského skladatele Iaina Farringtona (*1977).

Kvalitní a zvukově zajímavé aranžmá poskytovalo interpretům oproti originálu příležitost více se soustředit na propracování hudebních detailů, frází a možnost pohrát si s vyvážením dynamiky a zvukových barev. S náročnými party se skvěle vypořádala zejména dechová sekce orchestru, v níž vynikala křišťálově průzračná flétna Tima Kadlece, zvukově plný a barevný klarinet Veroniky Coganové, sametový tón hornistky Barbory Jedelské a trumpetisty Karla Beránka. Výborný byl také výkon tympánistky Anežky Novákové, jejíž hra byla přesná a dynamicky perfektně odstíněná. Smyčce bohužel nedosahovaly kvalitativní úrovně dechů a zůstávaly proti nim trochu v ústraní. Nedokázaly se příliš prosadit ani v síle zvuku, ani v rovině výrazu. Zvláště nižším smyčcům chyběla v ländlerové větě potřebná razance a rytmická zemitost, jejich intonační nejistota pak negativně ovlivnila nástup smutečního pochodu ve třetí větě. To byly nicméně jen malé šmouhy na vcelku vydařeném koncertu, kterému od dirigentského pultu šéfoval zkušený Stanislav Kummer, jehož neobyčejný umělecký potenciál zůstává poněkud skryt v potu práce za zdmi brněnské konzervatoře.

Hodina téměř nepřetržitého hudebního proudu Mahlerovy symfonie vyžadovala od každého jednotlivce na pódiu obrovské nasazení a naprosté soustředění. I přes to, že na interpretech byla ke konci díla již znatelná únava, nezmizel z jejich hry mladistvý elán, ani radost ze společného muzicírování. Přejme tedy novému orchestru, ať mu toto sympatické nadšení vydrží také v budoucích projektech.

 

Zdroj: casopisharmonie.cz